AKVA CZ

Tak jsme za oněch předešlých jedenáct ročníků Vánočních akvatrhů u nás v Úvalech zažili již lecjaké počasí. Polovina posledního měsíce roku - prosince, bývá jak je již běžné v našem zeměpisném pásmu poměrně bláznivá, co se jeho vrtochů týče. Zažili jsme zde akci, kdy prodejci přinášeli do sálu od svých aut zboží v tričku s krátkými rukávy a v poledne uklízeli s kulichy naraženými na hlavách jak jen to šlo, ale také přesný opak toho. Zažili jsme teplé prosince i mrazivé. Deště, náledí, sucho, mlhu, ale na den provázený již od rána pravým severským blizardem jsme si museli počkat až do této soboty, jedenáctého prosince 2010. Častokrát se vysmíváme nepovedené předpovědi našich meteorologů, tentokrát nám úsměv doslova a do písmene zamrzl na rtech, neboť se současná předpověď vyplnila do posledního písmene.

Já jsem vzhledem k nutným přípravám celé akce byl vzhůru až téměř do dvou hodin do rána a než jsem si šel alespoň na dvě hoďky zdřímnout, nezapoměl jsem podívat z okna, jak to tam vypadá. Teploměr ukazoval něco mezi -2 - -1, což docela šlo, jinak byl klid. Značně jiná byla situace o dvě hodiny později, když jsem se donutil vytáhnout paty z rozehřáté postele a se skřípěním zubů si nadával, jestli toho mám zapotřebí…. Jakmile jsem rozlepil „víka“ a mrknul z okna, zatajil se ve mně i ten poslední kousek dechu, protože ke spatření tam byla velmi hustá chumelenice. Shluky vloček, pokud byly vůbec v tom rumraji pozorovatelné byly hnané poměrně silným větrem téměř vodorovně. Po takovémto pobuzení následoval obligátní kotel silné kávy a zběžné prohlédnutí obrázků na meteosatu, abych se ujistil, že pohled z okna není jen chvilková fatamorgána. Bohužel nebyla a nejnovětší satelitní snímky mi odhalily, že tato sněhová vlna se k nám dostává od severozápadu přes pásmo Krušných hor směrem ku Práglu a zde ve Středních Čechách se stáčí směrem severovýchodním k Náchodu. Pomyslil jsem si o tom své a s klením na rtech a smetáčkem v ruce tradá ke svému svižniku.

Jakmile jsem vyrazil a vyjel z naší vísky, hned za značkou naší obce, kterou jakýsi vtipálek přepsal na „Retardérov“ (nikoliv bezdůvodně, už o tom bylo i v nějakém pořadu na ČT 2), začínalo pásmo sněhových jazyků, táhnoucích se až ke staré Poděbradce. S mrazením v zádech, které ale nepocházelo z venkovní teploty a rozklepanýma nohama jsem se naštěstí během deseti minut závějemi prohrabal a další podobnou nadílkou též úspěšně prokousal o několik kilometrů dále, mezi oběma Jirnama. Do samotných Úval jsem se pak již dostal bez problémů po velice slušně prohrnuté silnici a do sokolovny na Náměstí Arnošta z Pardubic jsem se dostal krátce po mých dvou kamarádech z našeho spolku, několik minut po páté hodině ranní. Nikdo další z potenciálních pracantů se ale již neráčil objevit a tak nám nezbylo, než celý sál připravit ve třech. Z prodejců jako první, jak je již léta zvykem, dorazili Koblasovi a hned si začali připravovat svůj stánek. Čas ubíhal a již bylo čtvrt na sedm. Sotva jsme rozestavěli stoly a dokončili přípravu sálu, přišla konečně chvilka na krátký odpočinek. Tehdy se nám orosila čela studeným potem. Koblasovi pomalu končili přípravu své prodejny a nikdo jiný v sále ještě nebyl. Už, už jsem chtěl Pepikovi poradit jedovatou poznámkou, že by asi nebylo od věci, kdyby svůj krámek roztáhli alespoň na polovinu sálu, aby tu dnes nebylo tak prázdno, když v tom se zaplať pánbůh začali trousit další a další a do osmé hodiny až na dva dorazili všichni domluvení prodejci se svými rybkami, rostlinami, krmením a vůbec veškerým akvaristickým artiklem. A jak bývá též obvyklé, ti, kteří to do Úval mají nejdále (např. Suchánkovi, Sýkorovi, aj.), tu byli mezi prvními.

Pak se již přiblížila osmá hodina ranní a paní pokladní si začínala rovnat vstupenky. Ve vstupním vestibulu podupávalo několik čekajících návštěvníků, fronta, na jakou zde v tuto dobu býváme zvyklí se však tentokrát nekonala. Bylo nám samozřejmě jasné proč. Přesto, že v tuto sobotu byla na celé akci účast návštěvníků cca šedesátiprocentní, než tomu bylo v posledních letech, myslím, že mohu v klidu poznamenat „povedlo se“! Ještě jsem zde zaznamenal ale i jiný fenomén. Jednak se zde objevil značný počet těch, kteří u nás ještě zjevně nebyli a za druhé, návštěvníci se do sálu dostavovali v průběhu celého dopoledne a prodej běžel téměř až do dvanácté hodiny polední, kdy akvatrh oficiálně končí. Jindy bývá mnohdy již v půl jedenácté konec, tentokrát měla pokladna práci až skoro do samého konce.

V závěru mi nezbývá, než jen za celý náš spolek poděkovat všem, kteří se tohoto v pořadí dvanáctého Vánočního akvatrhu zúčastnili a to ať již za stolkem či před ním i přes absolutní nepřízeň počasí.

14.12.2010 J.Burzanovský (Ú.s.a.)

**********************************************************************************************************************************************

Parádní akce. Krásné setkání s kamarády s celé republiky a ještě jsem si dovezl dlouho chtěné pancéřníky. Děkuji všem organizátorům.

skvělá a záslužná akce. Nezbývá než obdivovat, že to nesete na triku a bojujete za akvaristiku i dál. Snad malá účast byla zapřičiněná i shodou termínu na další akce. Já osobně třeba měla v tu dobu čtyři (dvě akvaristické)

koukám že tam byli i prodejci ktré znám z ryby a rybičky