od mlynář v Ned Lis 22, 2015 7:00 pm
Pohádka o akvaristickém království
Povím vám pohádku o jednom malém akvaristickém království.
Nebylo ani za devatero horami, ani za devatero řekami. Bylo prostě v jednom krkonošském městě. Začalo to všechno v minulém století. Psal se rok 1967, král Josef I. se právě vrátil z vojny. V kopřivové uniformě načichl tou zdravou nemocí, které se říká akvaristika. Na tuto nemoc není léku, dá se jenom udržovat tak, že pořád stavíte akvária a hledáte nové druhy ryb.
Do bytovky 2 + 1 se dvěma dětmi se moc akvárií nevešlo. Přesto se o to Josef pokusil. Samozřejmě začal s živorodkami. Když se mu na kuchyňské sektorové lince rozplavaly první rasbory a začal plánovat, kam umístit další "rozplavávačky", řekla žena, dost! V té době se přes ulici v Domě pionýrů a mládeže, rozhodlo o vybudování Stanice mladých přírodovědců. Bylo rozhodnuto. Tehdejší ředitelka tohoto zařízení, Olga Čápová, vyčlenila prostory a obstarala peníze a Josef budoval. Spolu s kamarády akvaristy a nadšením sobě vlastním, postavili ve dvou místnostech a sklepě zařízení na tehdejší dobu nevídané. V nádržích bylo 15000 litrů vody, prostory pro výuku budoucích akvaristů.
Dětské kroužky se pro velký zájem konaly v úterý, čtvrtek a sobotu. Po třiceti dětech v každém kroužku. Josef byl vždy člověk společenský. Tak se zde scházeli kamarádi akvaristé. Probralo se, kde je jaké krmení, kam se pojede na výstavu nebo burzu. Prohovořilo se, co se komu povedlo a kdo co pokazil. Usrkávalo se občas i moravské vínko. Za chvíli se o tomto místě mluvilo mezi akvaristy z poloviny Krkonoš. Občasné výlety na zajímavá místa byly součástí činnosti stanice.
Já jsem Josefa poznal na počátku osmdesátých let. Netrvalo dlouho a stali jsme se přáteli. Čas běžel. Akvaristé přicházeli a odcházeli, umírali a pod Josefovýma rukama se rodili noví. Měnila se doba, dokonce i politické zřízení v této zemi. Akvaristické království se také trochu změnilo. Z Domu pionýrů se stal Dům dětí, ze stanice přírodovědců se postupně vytvořilo komerční zařízení. Děti sem chodily stále. Jen jich bylo nějak méně. Práci kroužků nikdo nepodporoval a také počítačové hry se staly asi lákavější než akvaristika. Zázemí pro akvaristy však zůstalo.
Josef si ještě vybudoval malou odchovnu v sousedství, v prostorách v.o.s. Skalka. Tako firma se ujala provozu akvaristického království. V této době Josefovo kralování začínalo ve 4´30 ráno krmením potěrů v odchovně, starostí o ryby v prodejně a o odchovy dětí v kroužcích. Do zaměstnání šel v 5´30, ve 14´00 domů najíst se, cestou nakrmit potěry v odchovně. V 15´30 otevřít obchod (do 18´00), pak večeře a znova vše obejít, nakrmit a zkontrolovat. Tak, jak to zná každý akvarista. Den za dnem, patnáct hodin. V prodejně otevřeno i v sobotu od 8 do 12 a v neděli od 10 do 11 hodin. Tuto provozní dobu znal v regionu snad každý akvarista. K tomu samozřejmě návštěvy akvaristických akcí, výlety po celé republice. Stejně tak Liberec jako Ostrava, Havířov, Brno, Úvaly, Praha, České Budějovice, Jihlava nebo Rychnov nad Kněžnou. Projeli jsme spolu i kus Evropy. Navštívili jsme Výroční setkání IRG v Erfurtu, spolu s českobudějovickými akvaristy odchovnu akvaristické legendy Horsta Linkeho, při nepovedené cestě na výstavu do Antverp odchovnu Gilberta Maebeho v Mechelenu.
Jak říkával Vladimír Menšík, občas chlap potřebuje chlapa a tak mu nezbývá, než jít do hospody. Akvaristé v této části Krkonoš chodili do Josefova království. Navštěvoval jsem ho pravidelně v neděli dopoledne několik let. Pohovořit, co je nového, kam vyjedeme, kde uděláme akvaristickou besídku. Společné cesty na krmení a nekonečné hovory o rybách. Josef vždy choval široký sortiment. U něho akvaristé poznávali nové druhy. První terčovce odchoval v roce 1970. Potom přišla doba afrických cichlid. Setkal jsem se tu s pravými živorodkami gudeami stejně jako s "elkovými" krunýřovci. Spolu jsme si nechali dovézt z Nizozemí pancéřníčky Corydoras barbatus. I ty Josef odchoval. Lehce jsme spolu soutěžili. Bez závisti, pro radost z úspěchu toho druhého.
Je čas představit tohoto krále krkonošské akvaristiky. není to nikdo jiný, než Josef Brádler. My, co ho máme rádi, mu říkáme Pepík nebo také Klobouček, podle mužné pokrývky hlavy, která k němu neodmyslitelně patří. Tento člověk působící na mladé akvaristy jako upovídaný strejda z vesnice je celoživotním akvaristou a dnes vlivem doby také obchodníkem. Některým mladým posměváčkům musím vzkázat, že neškodí trochu úcty a pokory k lidem, jež před dvaceti nebo třiceti lety množili ryby, které někteří ani neznají. Jeho stopy jsou nesmazatelně otištěny na cestě ke slávě české akvaristiky.
I přesto, že jeho království zásahem moci úřední po 39 letech skončilo, Josefovi patří dík. Za to, co pro akvaristiku a akvaristy udělal. Za života se stal legendou krkonošské akvaristiky, jedním z těch lidí, o nichž se vypravují akvaristické příběhy. Musím mu na závěr popřát hodně zdraví, orosenou dvanáctku a vychlazený kalíšek becherovky. K tomu nové prostory a hodně šupinatých krasavic. Jesli je to opravdu pohádka nebo příběh života jednoho akvaristy, to ať si laskavý čtenář rozhodne sám.
Slavomil Boudný
ATF 8/2006, str.57-58
